Po svazích hor se líně vlečou mlhy a na své cestě do údolí svlažují kamenitou půdu s ostrůvky sporé vegetace. Nad ránem jsou tyto hory vždy nevlídné, dnes navíc po třech týdnech letních dešťů. V tomto nečase se s kopci utkává jen jeden muž, který v pravidelném tempu , jež prozrazuje, že neznámý je v horách jako doma, proplétá mezi kameny své kostnaté nohy, nesoucí ho k vrcholu posvátné hory KAO.
Je oděn v lehké tunice, podobné té, jakou nosí mniši při dvoře panovníka a správců. Je to již starší muž, šedivý plnovous mu splývá po hrudi až téměř do pasu, ozdobeného umně vyšperkovaným opaskem. Jeho suché tělo se až s neuvěřitelnou lehkostí potýká s těžkým terénem, podírá se po chladných, vlhkých kamenech a se stále hlubšími, pořád ale pravidelnými vdechy nechává za sebou stále hlubší a hlubší údolí.
Přes rameno má jen lehkou mošničku z králičí kůže, která mu plápolá na pravém boku.
Teď se muž na chvíli zastavil a pozorně naslouchá.
Ano. Už jen pár kroků a spatří vrchol - spatří bohyni KAO v podobě monumentální svatyně. Cesta už nebude dlouho trvat, neboť k jeho uším doléhá vzdálené, temné hučení skrytého magmatu a jekot plynu, proudícího komínem uvnitř svatyně. V mužově tváři se již objevuje únava. V jeho duši však pulsuje jakési úzkostlivé uspokojení. Pokračuje dále v cestě k vrcholu posvátné hory. Hukot se výrazně zvyšuje. Svatyně o sobě dává vědět. V chuchvalcích páry, vystupujících z kráteru, začíná probleskovat rudá záře, vydávaná dřímajícím magmatem.
Muž se konečně dostává na okraj kráteru. Chvíli ostražitě postává u dvou mohutných kamenných sloupů, nesoucích provazovou lávku.
Překonat padesát metrů nad ďábelským chřtánem doprovázelo vzrušené bušení srdce v jeho hrudi. V duchu muž blahořečil špatnému počasí, které mu umožnilo dostat se tak snadno až na svatyni.
Před obrovskou sochou se muž uklání a poté hbitě vystupuje po rudě ozářených, zvlhlých schodech jednotlivých teras, až se ocitá před vchodem do svatyně. Temné hučení v hlubině svaté hory v něm vyvolává pocit úzkosti a malosti před obřím chrámem boží matky KAO. Mužův pohled se nyní prudce obrátil k zářícímu gejzíru žhavé horniny, která, doprovázena mohutným duněním a hřmotem, prudce vytryskla z hladiny rudého magmatu, hluboko pod úrovní dolní terasy. Neznámý zděšeně, s modlitbou a prosbou na rtech zároveň, zalomil ruce a kajícně padl na mokrou zem. Další výbuch již nenásledoval a tak se muž zvedl z chladné dlažby a s radostí děkoval milostivé KAO za vyslechnutí jeho proseb. Za doprovodu šumění deště a pod příkrovem narůžovělé mlhy muž vstoupil pod klenbu vchodu do svatyně a tady zapálil malý kahan, který vyndal z provlhlé mošny.
Temné, orosené a jen matně ozářené sochy po stěnách chodby, vedoucí k posvátnému místu, naháněly nezvanému vetřelci husí kůži po celém jeho kostnatém těle. Oči soch, vykládané zářícími drahokamy, výhrůžně sledovaly lehké kroky muže, mířícího do zadní části chodby. Jako by všemocná KAO viděla do mužovy černé duše a znala jeho cíl !
Neznámý v duchu pronáší modlitby a jeho zrak neustále poletuje po hrozivých společnících v podobě temných soch. Pomalu došel až k rudě zářícímu otvoru do komína, kterým proudil za značného hučení Boží plyn. Krátce pohlédl na bublající hladinu, vroucí v asi třicetimetrové hloubce. Poté se muž obrátil k sochám na pravé straně a pomalým pohybem zvedl plápolající kahan do výšky, až mihotavé světlo matně ozářilo mezeru mezi sochami. Nezvaný temný prostor důkladně prohlédl a poté vsunul své vyhublé tělo na okraj chladné dutiny. Upravil si tuniku, mošnu přehodil na břicho a sfoukl kahan. Chodba potemněla a zůstal jen monotóní hukot plynu, valícího se komínem ven, nad vrchol skalního masívu, přetesaného v dávných časech do tvaru mohutné sochy.
Nad ránem přestalo pršet a ještě stačily vyjít hvězdy na zjasňující se obloze...